Naše zahraniční aktivity týkající se evropských společností tedy začaly v roce 2012 zdvojnásobením počtu do té doby založených společností ve Velké Británie a skončilo 30. ledna 2020 zápisem poslední britské Evropské společnosti v její historii.
Už nějakou dobu (přesně asi osm let) se zabýváme jako jedni z mála v Česku a možná i v Evropě stěhováním evropských společností. Máme jich na kontě pěknou řádku mezi různými státy. Většinou je samozřejmě cílovou nebo zdrojovou zemí Česká republika, ale stěhovali jsme už třeba i z Velké Británie na Slovensko. U cílové země se ovšem obvykle nepředpokládá snaha odejít v průběhu přemísťovacího procesu z Evropské unie jako tomu bylo v Británii v tomto případě. Podobnou situaci už jsme vlastně zažili při každém minulém skoro-Brexitu kdy jsme těsně před jeho ohlášeným datumem zapsali stěhování. Ale tak nějak jsme tušili, že k němu nakonec nedojde takže to zase nebylo takové drama. Tentokrát to však bylo jiné, dohoda byla uzavřena a bylo jasné, že Brexitu nic nezabrání. Klient si objednal stěhování v říjnu takže to "papírově" vypadalo jako těžká pohoda, dvě měsíce končily někdy na konci roku a měsíc na samotný zápis se jevil jako více než dostatečný. Jak to však bývá tak do toho přišly Vánoce, čas nějak podivně zrychlil a notářské osvědčení jsme tak dostali 22. ledna tedy týden před Brexitem. Ve vzduchu se začalo rýsovat drama. Ve snaze zísat nějaký extra čas jsme se uchýlili ke "geniálnímu" tahu tj. že ještě pošleme v předstihu pouze žádost o zápis s tím, že notářské osvědčení jsme jakože zapomněli, oni nás vyzvou a my ho dodáme. Tím pádem by už by byl formulář zkontrolovaný a pokud by v něm bylo něco špatně (má 25 stran takže nic nepravděpodobného) tak to budeme z té výzvy vědět také a pošleme opravu spolu s osvědčením. Žádost jsme tedy odeslali a po obdržení osvědčení od notáře jsme tam zavolali a dozvěděli se, že formulář je v pořádku a stačí tedy dodat ono notářské osvědčení. Zajásali jsme jak plán hezky vychází a přeložený dokument ještě tentýž den putoval i s průvodním dopisem kurýrem do Anglie. Radost však byla poněkud předčasná. V pondělí nás čekalo ve schránce nemilé překvapení v podobě vráceného formuláře (a s žádostí o doplnění osvědčení). Byl 27. leden a hodiny nemilosrdně tikaly. Správný a celkem jednoduchý postup by bylo to poslat zpět a přiložit další stejnopis toho osvědčení jenomže notář byl zrovna pryč a mohl to nachystat až druhý den. Voláme tedy do Anglie jestli když jim prostě vrátíme formulář tak si k němu budou schopní sami připojit to osvědčení . Říkají, že neví, osvědčení se jim zatím na kancelář nedostalo (mají nějakou vnitřní poštu, kterou to pár dní zabere). Budou se snažit, ale neslibují. Rozhodujeme se to raději risknout a poslat než ztratit další a možná rozhodující den. Kurýra už nejde objednat a tak to večer vezu do Modřic na DHL osobně. Od dalšího dne pak pravidelně volám na dotyčné oddělení Companies House. Každý telefonát je taková malá diplomacie. Když je budu otravovat málo tak to někam zapadne, když hodně tak se šprajcnou a přestanou se se mnou bavit. Nejdřív se dozvím, že osvědčení dostali a vím komu leží na stole. Ve středu pak konečně, že mají i zpátky poslaný formulář. Takže rozhodnou? Ne, kolegyně co to má dělat tam bude až druhý den a podívá se na to. Zatím nic nepotvrdí. Osvědčení je stejné jako v minulých případech takže by to mělo projít, ale úřední šiml dokáže vždy překvapit. Kdysi to jednou třeba vraceli abychom fixou začernili osobní údaje kvůli GDPR. Ve čtvrtek už tam nevolám a čekám až se sami ozvou, je to buď anebo, žádná chyba už se opravit stejně nestihne. Odpoledne se jen tak podívám na internetu do britského rejstříku a vidím to tam (včetně toho jak na tom ještě schne inkoust :-)
