Předlužení společnosti je obvykle nepříjemná záležitost pro dlužníka i pro věřitele. U osobních obchodních společností, je však pro věřitele vymáhání dlužné částky jednodušší. Podle současné právní úpravy (§ 76 odst. 1 obch. zák.) ručí společníci za závazky z podnikání společně a nerozdílně. V tomto příspěvku bych se však rád věnoval složitější, avšak v praxi frekventovanější situaci, a to vymáhání pohledávek z předlužených kapitálových společností, zejména společností s ručením omezeným.
Je obecně známo, že v případě společnosti s ručením omezeným, ručí tato za své závazky veškerým svým majetkem. Otázkou však je, kolik takového majetku předlužená společnost má. V případě předlužení takovéto společnosti, a její neschopnosti dostát svým závazkům, může věřitel i dlužník podat návrh na insolvenční řízení (konkurs), podle zák. č. 182/2006 sb. To se zahajuje pouze na návrh, řízení ovládá zásada projednací nikoli vyšetřovací. Do hry vstupuje insolvenční správce určený soudem, který se snaží plnit alespoň z části dlužnou částku věřitelům. V takovémto případě se však obrňte velkou trpělivostí, budete mít veliké štěstí, když se Vám podaří dostat zpět alespoň část dlužné částky.
Jak se však bránit v případě, kdy členové představenstva záměrně odvádí z předlužené společnosti peníze a majetek, aby tak poškodil věřitele? V této souvislosti lze ve spoustě případů, které již vypadají beznadějně, použít institutu péče řádného hospodáře. ( V případě akciových společností upraveného v § 194 odst. 5 a 6 obch. zák). Tento institut je bohužel dle mého názoru v této souvislosti velice nedoceněný. Zjednodušeně řečeno, zakládá statutárnímu orgánu povinnost jednat, jak nejlépe umí, a záměrně hospodářsky společnost nepoškozovat atd. Důkazní břemeno je přitom na jeho straně, tj. musí soudu dokazovat, že opravdu jednal s péčí řádného hospodáře. V případě, že neunese důkazní břemeno a prokáže se, že něco zanedbal, nebo vědomě společnost poškodil, ručí za závazky svým majetkem. Šance, že Vám za Vaše dluhy v takovémto případě bude plnit přímo statutární orgán, je dle mého názoru mnohem zajímavější, než klasické insolvenční řízení. Osobní odpovědnosti statutárních orgánů v takových případech navíc nahrává také rozhodnutí Nejvyššího soudu 29CDO4276/2009, který zaujal stejné stanovisko. Statutárnímu orgánu zde vytkl, že nejednal s péčí řádného hospodáře tím, že nevymáhal pohledávky, které společnost měla. To je dobré znamení pro všechny poctivé věřitele.
I do budoucna se v tomto ohledu blýská na dobré časy, zákon o obchodních korporacích na tento institut také pamatuje, a to např. v § 51. V případě špatné platební morálky Vašich dlužníků tedy neházejte příslovečnou flintu do žita, rozhodnutí nejvyššího soudu je důkazem, že i boj, který nevypadá slibně, může mít šťastný konec.
