Největším problémem této situace jsou samozřejmě dluhy. U nich je potřeba zachovat chladnou hlavu a pragmaticky rozlišovat co se zaplatit musí a co naopak může počkat. Jednoznačnou přednost mají závazky vůči státu (daně, pojistné) kde nezplacení může skončit až trestním postihem, na dalším místě jsou mzdy, pak dodavatelé (podle data vzniku závazku, abyste se vyhnuli trestnímu posihu za upřednostňování věřitele) a teprve nakonec půjčky od přátel či rodiny. V praxi to bývá samozřejmě přesně naopak. Nejvíce rychlí a "důrazní" jsou známí a rodina, stát či dodavatelé energii působí spíše spícím dojmem. U těch však bohužel platí rčení o božích mlýnech - pomalu, ale jistě. Velké firmy navíc disponují kvalitními právníky a jsou tak těžký, ne-li nepřemožitelný soupeř. Malá firma dluh raději umaže než by platila další peníze za soud či advokáty. 

Varování na závěr. Nepřevádějte krachující společnost na bílé koně, nezískáte tím vůbec nic, protože stále budete mít odpovědnost za jednání společnosti v době kdy jste byli ve vedení. Naopak zcela jasně dáte najevo, že nejednáte v dobré víře ve smyslu obchodního zákoníku a soud může takový převod dokonce zneplatnit. Ztratíte navíc kontrolu nad společností za kterou nesete odpovědnost, a to ve prospěch osob jež bývají obvykle součástí kriminálních struktur a jejichž praktiky můžou být různé. Běžné je například dodatečné vybírání/vydírání dalších poplatků pod nejrůznějšími záminkami.